Buk
Dne 4.9.2009 se mi rozrostlo zvířectvo... Přibyla k nám další kobylka, jménem Mirabelka. Je také anglický plnokrevník. Jelikož jsou s Choli obě takoví otloukánci, kteří si nechají všechno líbit, tak se snesly zcela v pohodě. Jedna na druhou neútočí a spokojeně si šmatlají po ohradě...
Mirabelku jsem vrátila. Nebylo na ni tolik času, abych se jí každý den věnovala, potřebovala pravidelnou práci a to bohužel vzhledem k mé pracovní době není možné, obzvláště pak přes zimu.
V dubnu 2010 jsem si dovezla Buka. Je to valach, 11 let, prý ČT, ale dle názoru zkušenějších je šmrnclej plňasem nebo klusákem /hlavně, že jsem tvrdila, že už plňase nikdy nechci/. Ale musím říct, že je to zlato. Vytrvalej kůň, kterej nevymýšlí žádný kraviny. Takové koně jsem si představovala vlastnit vždycky. Hodnej kůň, příjemně temperamentní, žádná tlačenka, ale ani žádnej magor. Tak snad mu bude zdravíčko dlouho sloužit a budeme se spolu zdokonalovat ve všech směrech.
Tak zdravíčko nám neslouží, objevila se nějaká stará zranění. Potrhané šlachy... takže od září roku 2010 nejezdíme, jen jsme lehce pracovali třeba v kruhovce, od listopadu dostal od veterináře nařízen absolutní klid. Takže krom požírání sena nedělá vůbec nic... V květnu budeme dělat další ultrazvuk, jak se to za toho půl roku zhojilo.
Tak kdyby to byla jen šlacha. Problémů má zdravotních víc než dost. Není nad to, když to bývalý majitel všechno zatají. Co lidi neudělají jen proto, aby prodali. Ta lidská zabedněnost a idiotismus...
Takže se nám tu nyní Buk prohání s hříbatama po pastvině a vypadá spokojeně. Po dostizích s Tarou a Jimmem pak sice kulhá, ale to nic nemění na tom, aby příště běžel zase. Ale tak hlavně, že má radost ze života. To je důležité.
Únor 2012
Tak Buk dostal přes zimu oraz, aby se ty jeho zlobivé končetiny daly trošku dopořádku.
Bohužel mu to vůbec nepomohlo a kulhal dále. Zkusila jsem tedy poslední možnost - MVDr. Žežulkovou. Chiropraktika přes koně. A ejhle, zjistilo se nečekané. Buk má vypadená žebra. Způsobil mu to zřejmě nějaký jiný kůň, který mu je vyrazil. Paní doktorka mu je dala zpátky, ale s tím, že je to 60:40, že mu nevypadnou. Bohužel nastala varianta "40" a opět nejspíš vypadly. Poněvadž na vyjížďce kulhal o sto šest.
V pátek čekáme paní Žežulkovou podruhé. Uvidíme, jaký vyřkne ortel. Nadosmrti mrzák kvůli vyskočeným žebrům? Smutné...
Srpen 2012
Tak nás paní Žežulková navštívila. Žebra zůstala, to bylo jen mé laické domýšlení. Dostali jsme od paní doktorky cvičení, které máme dělat a že do půl roku by měl přestat kulhat. Je srpen a kulhání ustává. Ikdyž teď poslední týden kulhá dost, ale může to být také zásahem kopytáře, který mu vystruhal kopyta, tak to má citlivější. To teprve uvidíme. Buk je dočasně přestěhován do mé práce, tudíž i ke mě "domů", abych s ním mohla denně pracovat.
Tak uvidíme, jak se to bude všechno vyvíjet. Zatím jen děláme gymnastiku a práci se chambonem...
Říjen 2012
Tak máme za sebou více jak půlroční práci a výsledky jsou již znatelné. Buk přestal kulhat. Třikrát hurá :) Je samozřejmě ještě stále vidět, že na tu nohu nejde úplně 100% dobře, ale kulhání je pryč. Byli lidé, kteří tomu moc nevěřili a naděje nedávali. Ale když člověk neztrácí víru a trpělivost, vše se dostaví. Nyní pracujeme zlehka na jízdárně a jezdíme na vyjížďky do terénu. Buk má elánu na rozdávání. S kamarádem Willdou /huculským koněm/ se na vyjížďkách štengrují, kdo vyvede víc blbostí - kdo se vícekrát lekne či mají oba velmi rádi dostihy, kdo bude v cíli první, a jezdci? Ti se snaží udržet v sedle :D
Snad se nám bude zdravíčko zlepšovat i nadále.
Mapa stránek